Máte protokol dojení? A mohla bych ho vidět?
A jak to máte vy?
Berete protokol dojení jen jako nutnou formalitu, která možná někde visí na nástěnce, ale nikdo vlastně neřeší, jestli je vůbec aktuální nebo jestli to dojiči vůbec dodržují?
Nebo jste se dokázali oprostit od pachuti byrokracie a přijali protokol dojení za svůj, coby pomocníka v prevenci mastitid?
Protože jak všichni víme, kdyby byla všechna preventivní opatření plně dodržována, nemuselo by se tak intenzivně léčit a spokojené krávy by dojily o sto šest. Nicméně snáz se to řekne (napíše), než udělá…
A jak známo, rozhodně se to neudělá samo…Podívejme se spolu, které úkony jsou před dojením kritické.
Aneb příprava před dojením, kterou sepisujeme do protokolů…
K čemu je dobrá příprava před dojením a co je třeba mít na paměti.
Tedy pragmaticky: jak dostat z té krávy co nejvíce mléka za nejkratší čas. Samozřejmě princip je platný pro všechny savce, ale zůstaňme u dojného skotu.
Pohoda krávy, nyní s oblibou označovaná jako welfare, je klíč k mléku. Mléko získáme díky tzv. spouštěcímu reflexu (let-down reflex), který má své naprosto neměnné zákonitosti.
V podstatě potřebujeme pro jeho spuštění nasimulovat stejné pochody, jako když chce získat z vemene mléko tele. Nejdříve zrak a sluch. Matka vidí blížící se tele. To může i sem tam zabučet a dát tím o sobě vědět. Matka vyhodnotí, jestli jsou v bezpečí před predátory, a nechá tele přiblížit k vemeni.
Tuto zrakovou a často i zvukovou fázi v klasických dojírnách velkých farem nasimulujeme těžko. Ale dojnice se postupně učí spojit si čekárnu s chystaným dojením
a vstup do dojírny s očekáváním dojení.
Toto je část, kterou se dojnice musí naučit. Dojírna by měla být vždy spojena jen s příjemnými pocity. Naše dojnice vnímají svět kolem nich se stejným zájmem jako ostatní živí tvorové.
Takže sledují, jestli jdou do bezpečného prostoru a čmuchají podezřelé pachy. Mají velmi dobrý sluch a zachytí každý zvuk, jen nemívají potřebu reagovat hned tak viditelně jako třeba koně 😊
Pamatují si, kde je nebezpečný povrch, po kterém kloužou, nebo co a kdo jim kde způsobí bolest.
To vše jsou instinkty, které jejím předkům pomáhali přežít a vyplavovaly hormon adrenalin, který je burcoval k obraně, nebo k útoku.
Tento hormon, rušící účinky oxytocinu, my však rozhodně u dojnic vyplavený nechceme. Pro skot je specifické,
že jejich z venku pozorovaná reakce nebývá tak zásadní
a výrazná, jako u jiných druhů.
Jsou to velcí “držáci“, a že prožívají stres se může projevit právě jen sníženým nádojem, protože se nevyplavil dostatek oxytocinu.
Dokonce při dlouhodobém působení stresu dochází k celkovému oslabení organizmu a tělo dojnice je mnohem náchylnější na veškerá onemocnění, což nezbytně vede k jejímu dřívějšímu vyřazení z chovu.
Proto je vždy dojičům zdůrazňováno klidné a co nejméně hlučné zacházení s dojnicemi.
Dále na dojírně by neměly být prováděny bolestivé úkony – byť prakticky by se nám to samozřejmě díky pohodlnému přístupu ke kravám hodilo.
Ale je třeba hledat rozumnější alternativy, aby dojírna zůstala místem pohody, jak jen to je možné.
Samotný spouštěcí reflex již dle názvu říká, že není naučený. Je to automatický proces, který započne po konkrétních úkonech. Tyto jsou právě součástí protokolu dojení.
Nejdříve je nutná manuální stimulace vemene. Tele šťouchá hlavou do vemene krávy a tím fyzicky stimuluje mléčnou žlázu. Může začít sát, i když zatím žádné mléko nejde, zabučí si.
Všechny tyto aktivity posílají po nervových drahách do mozku krávy informace, že má být spuštěno mléko. Pokud možno fofrem.
Na dojírně tento proces imituje úvodní manuální očista hadrem či utěrkou a první odstřiky.
Tato fyzická stimulace vemene pošle informace do mozku, kde dojde k vyplavení hormonu oxytocinu. Ten musí doputovat krví z mozku zpět do mléčné žlázy a předat buňkám informaci, že mají začít vypouštět mléko.
Tento proces od prvního dotyku na mléčnou žlázu po úspěšné doputování informace zpět trvá v průměru 40s - 2 min. Proto počet krav, které jsou chystané najednou, musí být reálně zvládnutelný v tomto časovém intervalu. Pak dojde k ideálnímu spouštění mléka. Pokud je dojící zařízení nasazeno dříve, nebo později, množství nadojeného mléka klesá.
Proč jsme tolik zmiňovali tu pohodu zvířete? Kvůli oxytocinu.
Oxytocin je hormon. Je to náš posel, který dává pokyn mléčné žláze, aby pustila mléko ven z buněk.
Hormony jsou komplikované a jejich vyplavování záleží na mnoha faktorech. Navíc mají své hormonální soupeře.
V případě oxytocinu je to hormon adrenalin. Pokud je v krevním řečišti vyplaven adrenalin, tělo se chystá k obraně, nebo útěku. Rozhodně není naladěno na kojící/dojící pohodičku, kterou vyžaduje oxytocin.
Proto zvýšená míra stresu při dojení velmi negativně ovlivňuje množství získaného mléka. V tomto případě, jako v mnoha jiných, jsou stresory stejné u všech zvířat i lidí. Křik ani fyzické napadání rozhodně nezpůsobí příjemné chvilky běžnému člověku. Nemůžeme tedy čekat, že v nepříjemném prostředí budou krávy vyplavovat mraky oxytocinu a dojit na své maximum.
A co dezinfekce, mají dost času pracovat?
Ještě můžeme rozebrat další důvod, proč je nutné hlídat čas v přípravě před dojením. Pre-dipy pro dezinfekci vemene mohou mít různé složení. To je pro každého jasná věc.
Nicméně cílem každého výrobce by mělo být vytvořit takový pre-dip, který má
co nejvyšší účinnost, v co nejkratším čase kontaktu.
Zároveň aby produkt byl použitelný po co nejdelší dobu od namíchání či otevření. Tedy roztok co nejstabilnější, aby po chvilce pobytu na vzduchu nezreagoval a zcela neztratil účinnost. Což je hlavní problém například kyseliny peroctové a přípravků na její bázi.
Znáte složení pre-dipu, který používáte, a jak dlouho má působit?
Určitě je dobré tušit, po jakou dobu daný produkt potřebuje být reálně nanesený
na struku, aby jeho dezinfekční účinky byly maximální - tedy jako slibuje výrobce.
Různé dezinfekce fungují na bázi odlišných chemických látek, proto je tato informace důležitá pro praxi.
Doba potřebná k působení u některých látek v reálu je i několik minut, ale tolik času k dispozici nemáme. Víme, že maximální zisk mléka dostaneme po nasazení dojícího zařízení přibližně do dvou minut od prvního
kontaktu s vemenem.
Cílem protokolu dojení je nastavit takové schéma úkonů přípravy vemene před dojením, aby vše bylo co nejefektivnější. Zároveň obsahovalo co nejmenší počet úkonů v jasném
a správném pořadí.
Při tom je nutné zohlednit mnoho faktorů včetně v tomto článku probíraného zacházení s dojnicemi z hlediska welfare a zapojení správného pre-dipu z hlediska umožnění přípravku
co nejefektivněji vydezinfikovat struk. Prakticky jackpot vyhrává ten tvůrce dojícího protokolu, kterému se podaří takové dílo, které co nejvíce eliminuje možnost lidské chyby.
Složení pre-dipů je tedy další podstatnou informací pro správný výběr pro Vaši farmu
a efektivní sestavení protokolu dojení.
Problematika dezinfekční chemie je komplexní a může se zdát komplikovaná, proto se neváhejte na nás obrátit s jakýmkoliv dotazem. Máme přes 24 let zkušeností v oblasti dezinfekcí. Rádi s Vámi zkonzultujeme Váš protokol dojení, a to zcela zdarma.
Ať se jen daří
přeje team AB Plus-Beneš.
Pokusila se napsat čtivě
MVDr. Lenka Boudová
team AB Plus – Beneš, s. r. o.
